Přejít na menu
Přeskočit na navigaci

Co byla Hedvábná stezka?

Hedvábná stezka je název pro síť obchodních tras vedoucí ze Středomoří přes celou Asii do Indie a Číny. Hlavní trasa měřila asi 9000 km a cesta po ní trvala skoro 3 roky.

Karavany, které po stezce putovaly, čítaly stovky až tisíce lidí, v pouštích Blízkého východu a Střední Asie používaly především velbloudy jednohrbé, v oblasti Taklamakanu dvouhrbé a přes středoasijské velehory hlavně koně a osly. Pro obchodníky byla postupně vybudována síť karavanserájů (po dvaceti až třiceti kilometrech), kde byl dostupný nocleh, hostinec, ale i obchod. 

Kudy stezka vedla?

Trasa stezky byla vlastně síť cest prostupující Asii. Za začátek Hedvábné stezky je považována Palmyra (Sýrie), odtud pokračovala přes Babylon do Persie (kde se připojovala cesta z Černomoří) a dále do Mervu (Turkmenistán), kde se dělila do dvou větví. 

Severní přecházela pouště Karakum a Kyzylkum díky oázám jako například Samarkand, pokračovala do Fergánské kotliny přes města Kokand, Fergana, Oš a další, v závěru překonávala pohoří Pamír. 

Jižní větev vedla do Baktry (Afghánistán), kde se napojovala cesta z Pandžábu a Indie vedoucí pře Hindukúš. Pak rovněž zdolávala Pamír. Za Pamírem se větve spojovaly na okraji nehostinné Tarimské pánve, v Kašgaru, který ležel v polovině celé Hedvábné stezky. Zde se připojila i trasa z  Kazachstánu. 

Kašgar byl důležitou křižovatkou, ale i obchodním centrem a místem na regeneraci mezi velehorami a pouští Taklamakan. Tu karavany obcházely buď po severním okraji podél pohoří Ťan-Šan, nebo po jižním okraji podél pohoří Kunlun, byla to jedna z nejobtížnějších částí trasy a cesta trvala téměř rok. Poté se obě varianty spojovaly v Dunhuagu. V závěrečné fázi stezka vedla podél pouště Gobi, v koridoru Kansu zvaném Ústa Číny, kde začínala Velká čínská zeď. Hlavní trasa končila ve městě Šangan, odkud pokračovaly menší trasy skrz Čínu.

Tato popsaná trasa Středomořsko-čínské stezky se také různě potkávala a propojovala s jinými Hedvábnými stezkami, vedoucími například do Indie (z Evropy i Číny), Východní Evropy (z Číny přes Rusko), nebo Barmy (na jedné z tras mezi Indií a Čínou).

Historie

Počátky stezky sahají do 2. století př. n. l., kdy čínský císař Wu-Ti porazil Mongoly a přes již bezpečnou oblast začal obchodovat - především s koňmi, nefritem a hedvábím. To se postupně dostalo přes Asii do Římské říše. Bylo to žádané zboží, a tak se rozběhl obchod mezi Středomořím a Čínou. Římská říše se stala největším odběratelem zboží, což vedlo téměř k jejímu krachu. 

Turkické národy z oblasti Altaje se staly překupníky a vůdci karavan, nechávaly si ale dobře zaplatit, což zvyšovalo cenu zboží. Západ začal uvažovat o obchodu po moři.

V 7. století dosahoval obchod vrcholu, objevili se ale Arabové, dobyli Blízký východ a Střední Asii a porazili Čínu. Později, ve 13. století, pod vedením Čingischána zaútočily na Čínu a Asii mongolské kmeny a převzaly vládu na více než 100 let. Hedvábné stezce toto sjednocení prospělo, zrušila se cla a byly vystavěny řetězce karavanserájů, zažívala období rozkvětu.

Po rozpadu Mongolské říše dobyvatel Timur Veliký vyplenil řadu oblastí, Turci obsadili velkou část západní Asie a převzali kontrolu nad obchodem. Čína se uzavřela světu a tím byl zpečetěn osud Hedvábné stezky. Obchod se přesunul na moře a pevninská Hedvábná stezka tak po 1600 letech provozu zanikla.

S čím se obchodovalo?

Stezka je pojmenována podle nejznámějšího zboží - hedvábí. To ale nebylo jediné, kvůli čemu se karavany vydávaly na své dlouhé obchodní cesty. Z Číny do Evropy se dovážel také papír, porcelán, koření, medikamenty, barviva, parfémy a drahokamy. Opačným směrem na oplátku putovaly drahé kovy - zlato a stříbro, nefrit, jadeit, lněné a bavlněné látky, koberce, tepané předměty, jiné druhy koření, datle a víno. Velmi ceněné bylo sklo, které v Číně považovali téměř za zázrak.

Hedvábí

Přírodní hedvábí vytváří motýl bourec morušový. Ze svých žláz vypouští látku, která na vzduchu tuhne a vytváří dvojici spojených vláken. Motýl si z nich vytváří kuklu a jejím rozvinutím získáváme hedvábná vlákna která měří 600 až 900 metrů. 
Výrobu hedvábí objevili číňané asi 3000 let př. n. l. a dlouho byla nejstřeženějším tajemstvím světa. Dodnes se v Číně vyrábí 85 % veškerého hedvábí.